Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Boj s globálním oteplováním – psychologická interpretace

Pojďme se na procesy kolem opatření proti globálnímu oteplování podívat ještě jinak. Myslím, že existuje dvojí psychologická motivace...

A pojďme se na procesy kolem opatření proti globálnímu oteplování

podívat ještě jinak. Myslím, že existuje dvojí psychologická motivace

zastánců těchto opatření.

1) Velmi mnoho lidí, a někteří mají dokonce vysokoškolský diplom, žije

v bludu, že svět by mohl být skoro dokonalý, jen kdyby se udělalo pár

drobných opatření. Tato opatření jsou v naší moci, jen jim brání jisté

zájmové skupiny – např. energetické společnosti, prezident Bush atd.

Nebýt jich, už by bylo po problémech. Tento (samozřejmě neartikulovaný)

postoj je velmi rozšířený. Divili byste jak moc. Museli bysme se zeptat

skutečných psychologů, jestli zde převažuje otcovský komplex, nebo

paranoidní porucha osobnosti.

Pro mě osobně tento postoj ke světu nejvýstižněji reprezentuje stále

rozšířenější způsob novinářského referování (v rámci tzv.

publicistických pořadů), který se na politiky dívá zásadně ironicky,

větu začíná slovy „naši politici“ a prezentuje je jako

nepochopitelně hloupé lidi. Toto shazování bez chápání je jen

jiným způsobem, jak se vyrovnat s psychickým problémem. Jiní zase

pochodují s transparenty a když s nimi mluvíte, zdá se, že skutečně

„nenávidí Ameriku“ :-)

2) Na straně politiků se ve snadná řešení nevěří, jenže pokud jde o

globální oteplování, je tu stále silnější hlas těch, kteří jsou

(alespoň ústy) odhodláni prosadit opatření proti GW. Zdá se mi to být

příznak hlavní „choroby moderního člověka“ – hybris nebo-li pýchy

(která předchází pád). Zaposlouchejme se někdy do apokalyptické

rétoriky, která je pro diskuzi kolem GW příznačná. To, co bych si

dovolil za tím vším číst, je sdělení „máme poslání zabránit

katastrofě“. Opatření proti GW dávají pocit, že pokud budou

realizována, tak bude planeta zachráněna před jistou zkázou. Pro ty,

kteří rozhodují o osudech svých států, je myslím velmi těžké odolat

této rétorice, která jim dává možnost stát se takřka božskými figurami.

Že je to v naší kultuře velmi živé téma, ukazují desítky a stovky

filmů, které v posledních desetiletích pojednávají o „záchraně

planety“. Před našima očima se teď kolem GW odehrává podobný film. Kdo

by jej nechtěl prožít, když víme, že skončí dobře?

A je to ještě snadnější, být bohem, když božská rozhodnutí činíte dnes,

ale všichni jsou srozuměni s tím, že se projeví až za desítky či stovky

let. Už teď jste zachráncem světa. Dokonce to vypadá na první pohled

velice nesobecky – děláme to pro naše děti, vnuky, pro budoucí generace

(o nákladech se raději nehovoří). Ve světě s tak rychlým technologickým

pokrokem jako je ten náš, je skutečně odvážné uvažovat v perspektivě

několika generací. Ale zachránci světa tak uvažovat musí.

Kdyby existovala jen první (početná) skupina těch, kteří věří ve snadná

a bezbolestná řešení a své protivníky vidí hlavně v politicích, byla by

to standardní situace. Horší je, když v politických kruzích roste

psychická nákaza popsaná pod číslem 2. Synergie těchto dvou procesů je

děsivá.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama