Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Dva bezva mýty (mnichovské)

Mnichov byl řešením, pro nás samozřejmě bolestivým, ale kdyby se Mnichovem agresivní německá politika zastavila, nikdy by Mnichov anulován nebyl.

Právě minulo 70. výročí Mnichova 38, vykládané množstvím debat, článků,

průzkumů veřejného mínění atd. Úroveň a argumenty „veřejné debaty“ jsem

vcelku nesledoval. Zajímaly mě odborněji laděné pořady, z nich zjm.

Historie CS. Debatní pořad poměrně dobře dělaný.

Aby mě někdo nepodezříval z jednoduchosti, musím deklarovat, že jsem si

vědom toho, jak formát debaty ovlivňuje argumentaci bez ohledu na

inteligenci či erudici. Nezaměňuji tedy televizní debatu za text v

odborném časopise. Přesto se mi zdá, že debatou propluly bez reflexe dvě

velmi podstatná „apriori“, která je nutné reflexi podrobit.

Zrada velmocí
Z debaty se často zdá, že povinností velmocí je starat se o menší státy.

Fakt, že Československo mělo špatné vztahy s většinou sousedů,

národnostně představovalo „Rakousko-Uhersko v malém“, vojensky bylo

prakticky nebránitelné atd. ovšem nebyl dílem velmocí (a nebyla to vina

jen naší politické reprezentace). Přestože většina historiků i ve

veřejné debatě předkládá racionální vysvětlení, proč se velmoci

nemohly vojensky angažovat (i kdyby třeba chtěly) ve prospěch ČSR,

zdá se, že prvotní předpoklad povinnosti velmocí pomáhat nám, „miláčkům

Dohody“, je neotřesitelný.

Bojovat či nebojovat?
Toto dilema má skutečně rozměr traumatu. Historici snášejí argumenty proč

bylo třeba bojovat a „nezlomit páteř národa“ kapitulací, nebo naopak že

vojenský odpor by byl marný, případně ještě že Poláci sice bojovali, ale

ti byli napadeni, zatímco kdyby si mohli vybrat (jako my), že by možná

taky nebojovali. Ani slovo o tom, že smyslem mnichovské dohody bylo

řešení národnostního konfliktu mezi „státním národem československým“ a

třímilionovou „německou menšinou“. Vina na tomto konfliktu jistě leží na

obou stranách, ale uplatnění práva na sebeurčení pro české a moravské

Němce, těšínské Poláky či slovenské Maďary nebylo přeci něčím „z podstaty

špatným“. Špatné naopak bylo, že velmoci a mocenské vakuum po první válce

umožnilo vznik ČSR s tak rozsáhlými národnostními menšinami. Mnichov byl

řešením, pro nás samozřejmě bolestivým, ale kdyby se Mnichovem agresivní

německá politika zastavila, nikdy by Mnichov anulován nebyl. Krásným

výrazem československého či českého miniimperialismu je pak přehledová

tabulka v Událostech, komentářích (ČT 2, 29. 9. 2008), která nese nadpis

„Československé ztráty na podzim 1938″ a bez uzardění zachycuje počty

československých menšin (které se z Mnichova radovaly) jako „ztracené

obyvatelstvo“.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama