Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Filmy s Angelikou – názor odborníka

• Za svou dlouhou a úspěšnou hereckou kariéru jste měl možnost zahrát si s řadou skvělých a slavných herců. Nedávno jste dostal Nobelovu cenu za návrh kostýmu pro Michelle Mercierové ve filmu Angelika, markýza andělů. Jak vzpomínáte na natáčení této filmové série?

Bylo to nádherné, režisér Boris Borellis trval na tom, že natáčení

proběhne přesně jako v době, ve které se odehrává příběh. Takže žádné

umělé osvětlení, výhradně dřevěné kamery na ruční pohon, přesun z místa

na místo jedině pomocí koní nebo takříkajíc po svých. V rámci přípravy na

roli jsme se snažili dodržovat tehdy platné hygienické předpisy. Musím

říct, že to bylo občas i krušné. V téhle souvislosti je zajímavé, jak

geniálně stereotyp původnosti pan režisér narušil – všichni jsme

hráli v parukách, myslím teď představitele vyšších společenských vrstev,

jedině Angelika měla původní vlasy. Přitom si toho při sledování filmu

prakticky ani nevšimnete. Prostě geniální! Jistě, že celá ta filmová

série byla povrchní, ale podařilo se v ní paradoxně zachytit duch 60.

let, který pak zajímavým způsobem ožil v Československé socialistické

republice v 80. letech, když byla v kinech uváděna „obnovená premiéra“

této hexalogie. Zažil jsem natáčení, premiéru i tu „obnovenou premiéru“

jako mladý člověk, takže s tím mám spojeno mnoho silných zážitků.

• Motá se mi, že jste kdysi uvedl, že filmy s Angelikou pro Vás měly význam

iniciace do světa S/M až k jeho neslavným koncům v kauze Kuřim.

Tak to si skutečně nevzpomínám, že bych řekl. Možná to byl Peťa

Pithart… ale nejsem si jistý. Ovšem erotické momenty jsou s Angelikou

jistě také spjaty. Třeba když jsme se s Mišel Mersiérovou líbali mimo

záběr na svahu pod dozrávajícími hrušněmi…

• Stýkáte se ještě?

Ne, to ne. Její krása pominula, moje zůstává. A není

pěkné s tím být konfrontován. Nejen pro Mišel, také pro mě.

Reklama