Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Globální oteplování a globální diváctví

Václav Klaus reprezentuje na konferenci OSN Českou republiku. "Hochu, do toho!" Bude z toho "Zlatý hoch z New Yorku"?

I.
Existuje cosi, čemu se dá říkat diváctví, takový ten zvláštní stav

diváka sportovního zápasu, jenž ve vymezeném prostoru televizního

přenosu věnuje své emoce úspěchu i neúspěchu „svého“ týmu. Není ale v

pravém slova smyslu fandou, je jen divákem, který emocemi u obrazovky

„realizuje své psychické potřeby“. Stejným způsobem sleduje většina

lidí i filmy a seriály a reality show a zřejmě i dokumenty o

vojevůdcích. Kousek svého času věnují sledování (obrazu) cizího života,

jenž v nich ukájí potřebu „držet někomu palce“ a stejně silnou potřebu „někoho nenávidět“.

Z tohoto diváckého vztahu k (mediální) realitě se nevymyká ani

politika. Kde jsou ty časy, kdy se v hospodě socani porvali s

agrárníky, kdy měli politické strany své ozbrojené složky atd.? Nebyl

to žáden med, ale bylo vidět, že to myslí vážně, že se neomezují na

zážitek diváka (tehdy spíš posluchače rozhlasu), bylo znát, že

politické fandovství proniká jejich život. Dnes už neproniká. Zůstává

diváctví.

Pěkně je to vidět na zpravodajství o konferenci OSN o klimatických

změnách. Účast Václava Klause je pojata velmi podobně jako tenisový

zápas. Jedni fandí Klausovi, který se „nebojí říkat nepřijemnou

pravdu“, druzí zase nefandí Klausovi, protože „je hloupý, když si myslí

myslí, že je chytřejší než ostatní“. Je to ubíjející. Ve sportu alespoň

nikomu nejde o pravdu, jde jen o to, kdo je momentálně silnější.

II.
Máme v naší vsi po léta jeden zásadní spor – kolem města povede dálnice

a lidé se přou o to, zda se kvůli přivaděči provoz v ulicích města

zvýší (čemuž je potřeba zabránit), nebo zůstane stejný, protože řidiči

dají přednost jiné odbočce než by projížděli úzkými uličkami města. Ač

se vypracovává množství prognóz, koncepcí i přednášek, píšou se články

a mluví se v televizi, je zjevné, že základní volba se odehrává na

instinktivní rovině „optimista“ x „pesimista“ (přičemž oba tábory

usilují o pojem „realista“). A právě proto, že s instinktem si

racionální argumenty neporadí, je situace tak vyhrocená. Příznačné

ovšem je, že přes všechny petice a čtenářské dopisy podle mého názoru

ani jeden z táborů není ochoten přenést své názory „do života“, tj.

např. fyzicky zabránit vybudování obchvatu.

III.
A z místní politiky mám ještě jeden příměr, který se globálního

oteplování také týká. Zastupitelstvo má projednat třeba změnu územního

plánu – kraj žádá zapracování protipovodňových opatření, přičemž

souhlas zastupitelstva je čistě formální, protože je k tomu zavázala

nějakým rozhodnutím už vláda. Fakticky se s tím nedá nic dělat.

Několika zastupitelům tedy vadí, že fakticky rozhodnout nemůžou a

hlasitě o tom mluví. Další skupinka si uvědomuje, že pokud by se

protipovodňová opatření realizovala, velmi výrazně to omezí možnosti

stavebního rozvoje města a že z jejich pohledu tato opatření „nejsou v

zájmu města“. Většina zastupitelů ale chápe formálnost tohoto kroku a

do detailu jít nechce v naději, že „snad to nahoře vymysleli dobře“,

eventuálně si říkají, že z toho stejně nic nebude, že stát na

protipovodňová opatření nebude mít nikdy dost peněz, takže nakonec o

nic nejde. Snad až na jednu dvě výjimky všichni zastupitelé sdílejí pocit, že dalším povodním je třeba zabránit a že k tomu nevede jiná cesta než protipovodňová opatření. Skupina kverulantů a kritiků je v menšině, a i kdyby

nakrásně v tomto hlasování zvítězila, nic to neznamená. Proto je

nakonec rozhodnutí schváleno jednomyslně. Smutné, že?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama