Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Lidovci jako obraz (i problém) českého světa

Většina zákonodárců zvolená za KDU-ČSL hlasovala pro Václava Klause, teď se zdá, že "hlas členské základny" byl více nakloněn Janu Švejnaru.

Většina zákonodárců zvolená za KDU-ČSL hlasovala

pro Václava Klause, teď se zdá, že „hlas členské

základny“ byl více nakloněn Janu Švejnaru. Mluví

se privatizaci strany se třiceti tisíci členy

hrstkou několika vedoucích představitelů. Nemůžu

zkoumat, nakolik je tato nespokojenost „dole“

opravdová a nakolik je jen malována v rámci

politického soupeření. Ale vemme ji jako

skutečnou a konfrontujme ji s akcí, která

proběhla po volbách roku 2006 jako reakce na

pokus Kalouskova vedení ujednat vládu s ČSSD.

„Zdola“ se zvedla vlna nesouhlasu, která

dalším jednáním zabránila. Kupodivu to

neznamenalo politický konec Kalouskův, jen jeho

oslabení nástupem pana Čunka.

Vybavuje se mi vzpomínka, že jsem bratru

Kalouskovi psal mejl, že jeho snahu po koalici s

ČSSD chápu (jako roztětí Gordického uzlíku),

odpovědí mi byl hromadný mejl bratra Kasala, že

se omlouvají za Kalouskův postup 🙂

Co tedy vlastně členové KDU-ČSL chtějí?

Spolupráci s Paroubkovou ČSSD ne, ale Klause z

ODS také ne. Přičemž kdyby re-volba Klause

nedopadla, vláda ODS padne. (To jistě není vina

KDU-ČSL, ale prosazovat jednotlivosti bez ohledu

na dopady není zrovna rozumná politika.) Zdá se,

že sami nevědí co chtějí. Být středovou stranou

znamená přece nevyhranění, schopnost spolupráce

vpravo i vlevo. Bohužel se zdá, že členové

KDU-ČSL žijí představou, že politický střed je

svébytná politická orientace. A to dokonce v

situaci, kdy se všechny tři velké české strany

(ODS, ČSSD i KSČM) vehementně tlačí do středu. Je

to vlastně další důkaz nezdravého vyhraňování

politické scény, který je ovšem produktem reálné

voličské nevyhraněnosti.

Po sametovém pádu Kalouskově se lidovci pokusili

o skutečnou alternativu – do svého čela postavili

někoho, kdo se jevil být JINÝM – neušpiněný

politikařením z parlamentu, lidový člověk z

Moravy, chlapík s dobráckým kukučem a přitom

dostatečně rozhodný v problému jinde

neřešitelném. Ač protičunkovské kauzy mohou být i

vykonstruovány, nezdá se, že by Čunek prokázal

schopnost dát KDU-ČSL novou podobu. Naopak se

zdá, že „ideový zápas“ (do značné míry i

generační zápas) v KDU-ČSL byl nastolením Čunka

nikoli vyřešen, ale započat.

Čunkův nástup ze zpětného pohledu má jistou

paralelu s pokusem o nástup Švejnara – z pocitu

nedostatku osobností se hledá „deus ex machina“,

který je ovšem z logiky věci jen „sázkou do

loterie“. Možná proto také volitelé z KDU-ČSL

dali svůj hlas z většiny Klausovi.

Přitom je ale zajímavé, že paralelně s tím, jak velké strany usilují obsadit střed politického spektra, má tento střed tendenci více se radikalizovat – Čunkova postava je zřetelným důkazem, ale podobné tendence vidíme i v druhé středové straně (tedy straně Zelené). To ovšem už voličům dokáže pořádně zamotat hlavu!

Žít v osvícenském věku, mohli bychom se bavit plány, jak reorganizovat českou politickou scénu, aby byla ROZUMNÁ. Nejspíš by to pak mohlo vypadat tak, že volič bude volit mezi stranou levou a ultralevou a stranou pravou a ultrapravou – ODS je přitom stále víc stranou pravou a lidovci by měli na to, stát se stranou ultrapravou, tedy řekněme konzervativní (proti liberalismu ODS). To by bylo krásné, ale bohužel to nejde.

Reklama