Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Odmýtizovat Paroubka Patočkou

Nad textem Jakuba Patočky o čtyřech pravdách, které se moc nenosí. No já nevím, jak na to přišel.

Přečetl jsem si Čtvero zakázaných názorů Jakuba Patočky, jenž je textem skoro programovým. Říká se v něm, že „nemohl by v dnešní Praze působit elegantně, snášenlivě či jemně“ ten, kdo by tvrdil, že: „1. Václav Klaus by měl sedět úplně někde jinde než na Pražském hradě, 2. Strana zelených už svým názvem podvádí veřejnost, 3. Jiří Paroubek není monstrum, ale člověk, který ani morálně-politicky nestojí na nižší úrovni než kterýkoli z trojice předáků koaličních stran, 4. Jakákoli vláda sestavená sociální demokracií by z hlediska zájmů kulturních, občanských, sociálních a ekologických byla pro české země prospěšnější než jakákoli vláda sestavená ODS.“ A musil jsem na tento text myslit, je to už skoro dvanáct hodin. Dovolil bych si připojit pár vět, abych se vymezil, jak mě baví.

1) Neznám nikoho krom sebe samého, kdo by si myslel, že Václav Klaus je dobrým prezidentem. Nedivím se tomu, poněvadž Klaus je dráždivá postava, poněvadž vyhraněnost dráždí a jalové obecné blá bla lidé raději slyší. Nicméně tu je zajímavost – Patočka míní, že Klaus je milován neprávem, mně se zdává, že Klaus je nemilován (ovšemže neprávem).

2) Mám pocitus, že zelená strana je „generační změna“, jíž připlouvá do české politiky mladost. Nevysuzuji z toho hned, že „kamenné strany“ jsou nepružné a brzdné vůči novosti, ale možné to je. Na regionální úrovni, s níž mám jistou zkušenost, se zelení profilují jako pravicová strana čerstvých třicátníků. V této podobě jsou mi zelení milí. V tomto puktu souhlasím s Patočkou, že ekologie je tu spíš heslem než obsahem. Ale pročpak by to bylo blbé?

3) Před víc než rokem jsem 6. června 2006 jinam napsal: Smutně pozoruji nejapný způsob, kterým se s „fenoménem Paroubek“ vyrovnávají jeho političtí („občanští“) odpůrci. Volby ukázaly, že proti Paroubkovi nelze aplikovat „boj hysterií“. Veřejnost nikdy nebude znepokojena normalizačními jazykovými figurami v projevu řečníka natolik, aby ji to vyděsilo – tento jev oslovuje = děsí příliš úzkou (vzdělanější) vrstvu lidí. A jak se ukazuje, veřejnost rovněž akceptovala plné zařazení KSČM do „demokratického politického spektra“, se kterým Paroubek přišel. A je jasné, že dřív nebo později k tomu muselo dojít – a „pravice“ se dopouští fatální chyby, když ještě hraje hru „s komunisty se nemluví“. Tématem komunismu prostě nelze Paroubkovi sebrat voliče. A snaha „namočit“ Paroubka do nějakého skandálu souvisejícího s korupcí v nejširším slova smyslu je podle mého také marná – Paroubek se jako první polistopadový vůdce chopil role „pana Čistého“ a velmi energicky likviduje korupční aféry své strany hned, co se mediálně zrodí. Této taktice nelze než zatleskat a jeho političtí odpůrci se v tomhle bodě mají co učit. A ještě v jedné věci by si z Paroubka mohli vzít příklad – na cokoli reaguje okamžitě a s plným nasazením (a je jedno jaký podíl na tom mají schopní poradci či vlivové agentury). V celé předvolební kampani byla iniciativa na straně ČSSD a úspěch ODS se udál jaksi navzdory její slabé kampani. Takže suma sumárum se zdá, že Jiří Paroubek vytvořil velmi účinnou podobu politika. Pokud ho chce „pravice“ přemoci, měla by se zaměřit na jeho politický program, neboť ten se zdá být velmi hubený, existuje-li vůbec. To jsem tedy napsal, a i když bych to dneska trochu pozměnil, s Patočkou teď znovu souhlasím.

4) A souhlasím do třetice, když Patočka píše, že „z hlediska zájmů kulturních, občanských, sociálních a ekologických“ je lepší vláda ČSSD než vláda ODS. Je bezva mít desítky dotovaných divadel a stovky kvalitních knížek placených z ministerských grantů, je parádní mít šestitisícovou mateřskou a stabilně valorizované důchody. Až peníze dojdou, budeme na to moct vzpomínat. Pokud jde o oblast občanskou a sociální, jsem toho názoru, že jejich dynamika v době vlády ČSSD je spíš náhodnou shodou (a že Patočka žije v představě ODS deset let staré). Myslím tedy, že ČSSD má větší sklon vládnout nezodpovědně. Ale v tom se můžu mýlit, poněvadž v Česku už skoro deset let nevznikla většinová vláda, která by měla mandát něco změnit. Teror stabilní nezměny.

Ale zpět k Patočkovu textu. Ač je mi málo sympatický svou publicistikou, v lecčems se vlastně shodneme. Jenom to vnímáme trošku jinak – on jako „zakázané názory“, já jako „obvyklé názory“. Jediným „zakázaným názorem“ je podle mé zkušenosti snaha odmýtizovat Paroubka.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama