Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Politický převrat 1989 jako generační změna

Jak se mohlo stát, že Listopad 89 zastavil jako mávnutím kouzelnického proutku budování panelových sídlišť? A jak se mohlo stát, že dnes všichni chráníme svá osobní data? Proč?

Už zauzen nudou nápadů pro blog, a přitom plný paradoxní touhy sdělovat, rozhod jsem se podělit se o dvojici postřehů, jež pro většinu čtenářstva nebudou mít žádnou hodnotu a nulovou souvztažnost – při přípravě knížky o historii architektonických proměn Hranic, což je město, kde žiji, jsem se několikrát dostal k formulaci typu změna politického režimu v roce 1989 další plány výstavby panelových domů zastavila. Když jsem nad tím tak uvažoval, stával se z toho moment hodný tohoto uvažování. V jakém smyslu byl Listopad změnou kulturní? Jak je možné, že s koncem socialismu s nelidskou tváří prakticky okamžitě přestalo budování (resp. další plánování) panelové výstavby? Stala se jen panelová sídliště symbolem „socialistického sociálního inženýrství“ a byla tedy odmítnuta jako symbol? Nebo se to, co bych si dovolil nazvat kulturní praxí rozcházelo s tím, co bych si dovolil nazvat kulturním cítěním tak dalece, že propast byla nepřekročitelná? Pokud ano, pak socialistická architektura produkovala něco, co bylo vzdáleno „našim“ představám, co jednoduše neodpovídalo své době. To navozuje dojem změny primárně generační, v níž generace synů odmítá domy otců.

Jiná, a přece související věc se dá nazvat „problematikou osobních dat“. Zatímco v našem bezmála dvacetitisícovém městě bylo do roku 1989 běžnou praxí uveřejňovat jména a adresy všech novorozenců, jubilantů i zemřelých, velmi brzy po Listopadu vznikl pocit, že je to nepatřičné. Korunu všemu nasadil zákon o chraně osobních dat, který jakoby vycházel z principu „občan má právo, aby o něm nebylo nic známo“. Nechci se tu zabývat tímto blbým zákonem. Zajímá mě energie, která stojí za odvoláváním se na abstraktní „ochranu osobních dat“ u široké veřejnosti. Nemyslím, že hlavní příčinou je rychlý nárůst vtíravé reklamy či cest ke zneužití cizí totožnosti. Dovoluji si za tím vidět analogii předcházející změny vkusu, zde změnu psychickou, změnu v pojetí soukromí, v němž trochu absurdně získávají hodnotu informace dosud bezcenné – rodná čísla, adresy
atd. Vylučme (nevyloučitelnou) možnost, že byla „špatně pochopena“ idea ochrany individua před stigmatizujícími informacemi, jež mají nějaký emociální náboj, která neproblémové a zcela obvyklé individuum 90. let přivedla k úzkostnému hledání toho, co vlastně o něm nesmí být známo. Odmítneme-li vidět to jako iracionální módu, zůstává vnímat to jako proměnu kolektivní psyché, jejíž rychlost je nutně zdánlivá, poněvadž kulturní duše je pomalá. A znovu si říkám, zda nejde o mezigenerační změnu pohledu na svět.

Specifickou stránkou českého komunistického socialismu by pak mohla být neschopnost průběžné generační výměny, která pro nastupující generaci učinila svět ČSSR neobyvatelným a přinesla (mimo jiného) radikální, a přece poklidné, řešení Listopadu.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama