Žijeme a nevíme, co to přinese. Ale zpět k problému.
Biskup Williamson údajně míní, že rozměry holokaustu jsou nafukovány a že v plynu bylo zavražděno jen asi tři sta tisíc ž/Židů. Je to jen názor, který se odborníkům nezdá být v souladu s prokazatelnými skutečnostmi. Takových názorů konečně koluje nekonečné množství a nikoho nevzruší, mohou se týkat jakýchkoli „historických skutečností“. Věřím, že kdybych začal prohlašovat, že při odsunu českých Němců bylo zavražděno jen asi tři sta lidí, že by mě česká ani německá vláda nepotřebovala vyhostit ze svého území. Biskup Williamson z Kněžského bratrstva sv. Pia X. ovšem něco nonkonformního míní o holokaustu. A to možné není. Popírání holokaustu některé státy svým právem hodnotí jako trestný čin, což znamená, že fakt a rozměry holokaustu jsou nezpochybnitelné. Přesně ve smyslu církevního dogma. A pak, že naše doba nemá smysl pro náboženství!
Byla by to sranda, ale není.
Holokaust je pro nežidy primárně symbolem vlastního morálního selhání, resp. zacházení se
židy se stalo pro Evropu výrazem její temné minulosti. Přesně v intencích křesťanského
„ukřižovali jsme Pána“, které ovšem nevylučuje možnost utéct od sebereflexe ke zkratce „oni nám ukřižovali Pána“ (= holokaust byl dílem nacistů). Provádíme-li tedy takovéto
sebemrskačství, zřejmě už je nad naše síly přijmout hlas popíračů, kteří svým popíráním
všechny naše dobré úmysly prohlašují za pomýlenost. Podobné emoce mimochodem panují kolem „globálního oteplování“ – i to je symbolem sebekritiky a nejvíc nás děsí, že bychom to dělali zbytečně (že se neotepluje, nebo že za to nemůže „človek“).
Analyzovat to lze mnoha způsoby, ale smutný je pohled na pískot těch, kteří o holokaustu nic nevědí, ale demonstrují proti jeho popíračům. Víc než smutný, tragický.