Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Sudeťáci a Lisabon – názor jednoho z těch šťastných

• Mistře, rád bych se Vás jako sudetský Němec zeptal, kterak nahlížíte na poslední události kolem Lisabonské smlouvy v České republice.

Já jsem také bývalý sudetský Němec. Jsem mimochodem také bývalý homosexuál, ale to je spíše téma pro

jiný rozhovor.

• Mnohdy obdivně mluvíte o prezidentu Klausu, nyní co?

Jak Václava znám, mám pocit takto: požadavek antisudetského apendixu je vyhlášením ústupu ve věci

podpisu. On podepsat nechce, ale spokojí se s kafráním a sudetskou kartu vytáh, aby mohl ustoupit se

ctí. Snaží se tím nějak prostým lidem vysvětlit, že jeho odpor není iracionální. Což jistě nejni, jen

teď z toho irácium udělal. My jsme spolu strávili hromadu hodin hovorami o historických událostech.

Kolik času jsem jen věnoval tomu, abych ho naučil aspoň základní data a souvislosti! To by nikdo

nevěřil, že tak chytrej kluk má takovou chorobu, že prostě on si nepamatuje.

Když mi volal, jestli jako bych se neurazil, že by tu sudetoněmeckou kartu zase vytáh, tak já mu

povídám: Vašku, ty vole, já na to seru, ale řeknu ti, že doteďka to bylo heroický, jak jsi vzdoroval

celý Evropě, sice pozdě, ale přece. Jenže teďka to celý snažení shodíš tim, že ti jde jen o prachy.

Ty lidi, co dneska hájej benešáky (dekrety prezidenta Beneše), to jsou většinou náckové, který jako

fakt myslej, že bylo správný ty lidi vraždit a vyhánět z domova proto, že mluvili německy. Jako

náckové myslim jako přeneseně, ne že by byli kdysi v NSDAP nebo tak.

• Co na to prezident Klaus?

Znáš to, začal se ošívat, že jako něco plácnout musí, že mu ty xenofóbáky (xenofobní argumenty) taky

nelezou z huby snadno, že ho ale nic lepšího nenapadá. No prostě smutný. Tak já mu řikám: hele, co

kdybys to prostě nepodepsal, vždyť to by bylo gesto! Beztak tě nezvládnou odvolat a kdyby to zvládli,

tak jsi zlatym písmem v čítankách, i kdyby ses náhodou mejlil. A teď on zase: ale po Lisabonu žádný

český čítanky nebudou, chápeš to?! To mě vyděsilo, jak vážně to bere, tak mu poudám: Ty vole, si vem

prášky, snad nevěříš těm deklaracám, ta Evropa na žádný sjednocení nemá, z nás nikdy Němci nebudou, i

kdybysme všichni mluvili anglicky! Což mimochodem byla trošku demagogie, poněvadž já už jsem Němcem byl. A pak jsme se začali bavit o dětech, že jako fakt už moc česky neuměj a pak takový ty stížnosti, že už mu nejde sport a já zas, že si stejskám po dobách, kdy sem hrával s Olympikama…

• Děkujeme za krásná slova, mistře.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama