Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Tři strany zelené

O několika směrech uvnitř Strany zelených a rozporuplnosti jejich spojení. Strana generační?

Volil jsem stranu zelených. Ovšem ve volbách 2002, kdy se do parlamentu

nedostala. Pak jsem si řekl, že bude lepší vybírat se zaťatými zuby ze

stran větších, než podporovat supernovy s nízkými volebními zisky (což

jsem svého času činil též).

Když začalo povolební jednání 2006, říkal jsem si, že je hrozná škoda,

že Zelení jsou „zásadově antikomunističtí“ resp. odmítající spolupráci

s KSČM. Ani ne tak proto, že je to anachrononismus, hlavně mi to přišlo

jako postoj, který posiluje neřešitelnost volebního patu. Být to v

Německu, tak Zelení v poklidu uzavřou koalici s ČSSD a KSČM a máme zde

vládu o něco stabilnější než když šli do koalice s ODS a KDU-ČSL.

Přitom nemyslím, že „stabilita“ je nejdůležitější, ale že koalice s

ČSSD by odpovídala zájmům Zelených (tak jak je artikuluje jejich

vedení), že by pak prostě bylo na politické scéně jasněji – tedy:

levice má ve voličských preferencích výraznou převahu nad pravicí, což

je smutný fakt, který je neustále předmětem nějakého zastírání.

* * *

V městečku, kde bydlím, „zafungovala“ Strana zelených trošičku obdobně.

I zde vznikl po komunálních volbách víceméně pat, v němž

„nezastupitelnou úlohu“ sehrávalo usnesení Zelených o zákazu spolupráce

s KSČM. Na místní úrovni jsem si ale uvědomil to, co je stále patrnější

u strany zelené na úrovni celostátní – Zelení se skládají fakticky ze

tří segmentů:

1) levicovější část, která činí z ochrany přírody a regulace s tím

související politický program

2) středový (liberálnější) segment, kterému je blízká „politická

nepolitika“ jak ji představovaly Občanské hnutí a Unie svobody

3) pravicovější směr, který představuje nastupující politická generace

nenacházející místo pro uplatnění v ODS spíše z důvodů personálních než

ideových

Slepenost tohoto slepence je logická, neboť vzniká nabalováním

tendencí menšinových, ale ne okrajových. Voličský potenciál každé z nich

dosahuje jen několika procent, ale složeno dohromady může teoreticky

sahat až k nějakým deseti procentům. Ovšem pouze do chvíle, kdy si takto

vzniklý subjekt uvědomí svou rozporuplnost. Pak začne válka (aforismus

kdysi říkal, že spojením dvou českých liberálních subjektů vznikají

tři), jejímž výsledkem je ztráta voličské podpory a politická smrt

subjektu. Na vině je nejen rozdílnost idejí a nízká schopnost loajality

představitelů strany, ale také fakt, že nízkou loajalitou trpí i jejich

voliči. Nejpočetnějším voličem je tu podle mého střední (liberální)

skupina, která má poměrně vyhraněné politické názory, ale fakticky

nesnáší politické strany, tedy nástoje, jimiž se realizace názorů

dosahuje.

* * *

Zničí to Stranu zelených? Kdybychom žili v nejlepším světě na světě,

pak by pro Zelené bylo ideální zůstat v prvním volebním období v

opozici, což by posilovalo nutnou sounáležitost jednotlivých názorových

proudů a umožňovalo by to i jisté ideové tříbení. Účast ve státní

exekutivě po relativně velmi rychlé politické kariéře naopak stranu

devastuje. Ale to už je teď jedno.

Stranu zelených odlišuje od podobných kometických projektů poměrně

silná členská základna, v níž převažují mladí lidé. Dokonce se

domnívám, že čeští Zelení jsou dnes víceméně generační stranou. Jsou jí

fakticky, ale nikoli programově. Není tady sjednocující cesta, kterou by se mohli

ubírat?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama