Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Úroveň

Vyjádření v jedné větě i z geniuse umí vyrobit člověka hloupavého. A tato přímá úměra hloubky a prostoru k vyjádření je v tomto článku skloubena s tím, že školní sraz 15 let po maturitě mně způsobil smutné dny.

Často se mi chce přemýšlet o vztahu mezi rozsahem sdělení a jeho myšlenkovou hloubkou. Ten moment,

kdy oborová kapacita má na vyjádření šest televizních sekund, je znám a propírán. Rád vzpomínám na

diskuzní pořad Katovna, který také zpočátku bral dech tím, jak lidé chytří měnili se vlivem

televizního rychločasu v autory povrchních výkřiků. (A zajímavé bylo, že časem se tomu dokonce

dalo přivyknout.)

Stejně nutná úměra poklesu chytrosti v závislosti na zmenšování prostoru k vyjádření je však

patrná i ve světě slova tištěného. A předminulou sobotu na srazu gymnaziální třídy 15 let po

maturitě jsem si trpce uvědomil, že obdobné je to i v mezilidském hovoru. Nebyla před námi jiná

cesta, než vést naprosto povrchní řeči, ať už šlo o „společenské problémy“ nebo vlastní život.

Velmi mě to znechutilo. K tomu se přidružilo mé břicho, které se kynutím nijak nelišilo od břich

spolužáků. A vůbec ta stereotypnost životní cesty, když na vás z každé fotky koukají dvě děti,

hrající si na „plovoučce“ v bytě pořízeném ze stavebního spoření a v dálce intenzivně svítí kulatá

lampa z prodejny Ikea.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama