Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Ve filmu Gympl,

který jsem viděl v pátek...

V kině jsem sledoval film Gympl a v následujích dnech nad ním chvílemi

přemýšlím. Nejvíce mě zaujal osud učitele jménem Tomáš, jakby ne, když jsem se

pokoušel o studium učitelství a generačně zhruba odpovídám filmové

postavě. A tu se musím ptát, co chce říci film o této postavě. Učitel je

představen jako jediný učitel, který „hledá cestu k žákům“, že důsledkem

či podmínkou je rozvrácený rodinný život postavy, je mile dialektické.

Učitelovo „čajíčkářství“ a „folkování“ je tu ironizováno tak jemně, že

spíš ani ironizováno není – a tvůrci je použili jako ilustraci

menšinovosti ze starých časů, která umožňuje proniknout k „současné

mladé generaci“, ale jevy samy (čajíčkářství, folkování) už tahle

generace nepřijímá. Soužití snažícího se učitele a gymnaziálních studentů je zachyceno plasticky a neprimitivně. Celková výpověď filmu o modelové postavě učitele je ovšem celkem jednoduchá – tento učitel musí odejít, vytlačen „dravým kapitalismem“ v podobě Kolmanova otce (nového sponzora školy). V tomhle momentě je Gympl – pro mě – nejslabší. Tato topoi počátku 90. let posouvá film od pronikavé komedie k povrchnosti. Gympl by unesl hlubší (vnitřní či vnitroškolní) motivaci učitelova odchodu.

Na stránce cfn.cz jsem narazil v presskitu filmu na větu: „Hlavními hrdiny je dvojice gymnazistů Petr a Pavla, jejich učitele Tomáše a jeho ženy Aleny.“ Přičemž žena Alena se podle mě ve filmu vůbec neobjeví. Jak vidno, měl to být dříve trochu jiný film. Možná i zajímavější, ale na „českou kinematografii“ je to i tak výkon dobrý.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama