Ano, myslím, že ano. Povím vám jeden příklad, který myslím hovoří za vše – minulý týden jsem si před usnutím pustil na ČT2 maďarský film Maďarská krása. Byl jsem u vytržení – jak je možné, že v zemi ještě o něco menší než Česko (a s jazykem stejně nesrozumitelným) někdo natočí tak pěkný film?! Přitom Maďarská krása není žádná výjimka v tamní kinematografické produkci. Jsou to nádherné věci, které by v Česku dostaly nálepku „experiment“ a nulovou návštěvnost.
Probíral jsem to se svou producentkou, a ta mi povídá: Mistře, na vině je česká plebejská privatizace. V Maďarsku zůstal státní filmový podnik a díky tomu tam dneska mají prostor pro zajímavější kinamatografii, zatímco tady se točí samej „nekomerční“ hnus. Ano, řekla NEKOMERČNÍ. A já na to: Producentko, přece ale Jancsó! Tomu se tady nikdo nepřiblížil ani v osmdesátejch letech! A pak už jen řeči, jak jsou Maďaři bezva a Češi ne.
Snad je jasné, co tím chci říct. Že příčiny jsou nejasné, ale stav zřejmý.
Mohl bych mluvit o svých filmech, ale lepší bude uvést film Silný kafe kolegy Gunnarssona, projekt česko-islandský. Dalece zaostává za tvořivostí třeba Maďarské krásy, ale zároveň hluboce převyšuje (promiňte to oxymóron) běžnou českou produkci. Byl v Česku oceněn? Měl dobrou návštěvnost? A takhle bych mohl pokračovat hodiny. Hodiny!
Děkujeme za hezká slova, mistře.