Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky aneb Nesmysl

Stará řecko-latinská moudrost dostává v současné češtině význam nového přikázání. V čem však spočívá jeho smysl? Vždyť je to blbina. Na říčním proudu je to nápadnější než v člověku.

Zdá se, že sentence Nevstoupíš dvakrát do téže (stejné, jedné) řeky je v dnešní češtině nejčasti používanou řeckou moudrostí. Zřejmě za to může ten zdánlivý rozkazovací způsob, který je tak mile archaický a na rozdíl od biblických imperativů nemá náboženský obsah, takže se skvěle hodí do naší současnosti.

Přitom je zajímavé, že tvrzení je nesmyslné. Alespoň v té podobě, v jaké obíhá novinovými články, diskuzními fóry i mluvenou řečí. Je to zcela blbost. Výrok je připisován řeckému Hérakleitovi, finální úprava přísluší latinskému Senecovi. Většina těch, kteří výrok používají chápe, že slovo řeka lze nahradit jiným slovem, že tedy o skutečnou řeku tu vlastně nejde. Pak by ovšem sentence znamenala totéž jako Nebudeš nic dělat dvakrát. Zdá se to skoro jako doplnění Desatera o něco, na co Bůh původně zapomněl. Nebudeš nic dělat dvakrát. V čem je hypnotické kouzlo těchto slov? Sám ani netuším, děláme přece většinu věcí víc než jen jednou. Snad se v oblibě sentence spojuje (takřka ideologická) nechuť ke stereotypu se snahou jevit se vzdělaným. Možné ale je, že se prostě jedná jen o nepochopení, které neznamená nic jiného než to, že řečí obíhají i zjevné nesmysly, aniž by to někomu vadilo.

Každopádně Nevstoupíš dvakrát do téže řeky není rozkazem, ale jen konstatováním toho, že řeka se mezi prvním a druhým vstupem proměnila, že není tou samou řekou. Nelze vstoupit do téže řeky. Najednou to smysl dává.

Corpora nostra rapiuntur fluminum more. Quidquid vides currit cum tempore; nihil ex iis
quae videmus manet; ego ipse, dum loquor mutari ista, mutatus sum. Hoc est quod ait
Heraclitus: „In idem flumen bis descendimus et non descendimus“. Manet enim idem fluminis
nomen, aqua transmissa est. Hoc in amne manifestius est quam in homine.
(Seneca, Epistulae VI,6,23)

Naše těla jsou unášena jako voda v řece. Všechno, co vidíš, běží s časem; nic z toho, co
vidíme, netrvá. I já sám jsem změněný, zatímco mluvím o tom, že se všechno mění. Toto měl
na mysli Hérakleitos, když řekl: „Do téže řeky dvakrát vstupujeme i nevstupujeme.“ Jméno
řeky totiž trvá, ačkoli voda už odtekla. Na říčním proudu je to nápadnější než v člověku. (české stránky o Hérakleitovi)

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama