Zažil jsem mnoho podobných kauziček, v 90. letech byly na denním pořádku, ale mediální pozornost byla menší. Trvalo, než se agentury naučily tyhle věci dělat. Na začátku mi bylo pana Čunka líto, bylo příliš zjevné, že to je rychle vytažená karta k likvidaci další politické supernovy. Nevěnoval jsem tomu pozornost. Ukázalo se ale, že jde o jednu z nejlépe udělaných kauz – drží se na předních stránkách novin už hodně a hodně měsíců. Čím dál víc indicií ukazuje na to, že aféru si objednal sám Čunek. Používá tu otřelou, ale stále funkční image nekňuby. Místy to už má rysy komedií s Pierrem Richardem. Zaplétá se do vlastních výroků, část lidí ho odsuzuje jako muže, který není na svém místě, část s ním zase sympatizuje, ale nikomu nepřipadá nebezpečný. Kdybych směl použít terminologii ze světa psů, pak pánové Paroubek a Topolánek chtě nechtěli museli přijmout image bojových psů – Topolánek je starý vlčák, Paroubek zase mladý vlčák, na Bursíka a Filipa zbyla role politických slušňáků se zaklínadlem „konsenzus“, což je zhruba jezevčík Filip a dalmatin či retrívr Bursík, no a Čunek dobře zkombinoval roli nekňuby s image venkovana (dřív ji zase využíval Topolánek), takže nejpřiléhavější by asi bylo vidět Čunka jako voříška české politiky. A voříšek nenaštve. Což je docela silná politická hodnota.
Přidružená kauza Schwarzenberg–Čunek je podle mě čistý parazitismus. Ono je to ale pochopitelné, tu roli nekňuby hraje i Schwarzenberg, takže se vlastně perou o image. Teď má Schwarzenberg navrch, protože se může prezentovat jako chudák, který investoval spoustu peněz s dosti skromným výsledkem, což je ta známá figura „neúspěšný investor“, ale celkově myslím, že Čunek surfuje pořád na vlně.
Děkujeme za pěkná slova, mistře.