Reklama
 
Blog | Jiří J. K. Nebeský

Legendární korupce v České republice

Čím více se píše a mluví o korupci, korupčním prostředí a podobných věcech, tím víc se ztrácí jasná kontura pojmu korupce. A existuje vůbec nějaké jasné vymezení?

Čím více se píše a mluví o korupci, korupčním

prostředí a podobných věcech, tím víc se ztrácí

jasná kontura pojmu korupce. A existuje vůbec

nějaké jasné vymezení?

Čtu: Korupce (lat. corrumpere = kazit,

oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití

postavení, funkce k osobnímu prospěchu – v

politice, veřejné správě, hospodářství.

Vymyslel jsem na toto téma pět příkladů:

Příklad: Úředník stavebního úřadu, který přijímá

úplatek, aby poskytl uplácejícímu nějakou výhodu

oproti ostatním žadatelům – projedná jeho žádost

rychleji, poradí mu se správným vyplněním

žádosti atd. Takovéto úplatky produkuje málo

funkční systém, např. poddimenzovaný personálně,

málo průhledný = kontrolovatelný, příliš náročný

na porozumění. Úplatkem je tu

ovlivněn nějaký proces, většinou časově

urychlen.

Příklad: Úředník stavebního úřadu, který přijímá

úplatek, aby poskytl uplacejícímu nějakou výhodu

proti zákonu. Úplatkem je tu ovlivněn sám

rozhodovací proces. Úředník tu okrádá stát, když

nějaké právo státu směňuje za svůj osobní

prospěch.

Příklad: Úředník stavebního úřadu, který přijímá

úplatek, aby se do připravované městské vyhlášky

regulující např. stánkový prodej dostalo to či

ono místo, které přinese uplácejícímu ne/hmotný

prospěch. Úředník zde nerozhoduje, ale díky své

funkci může ovlivnit „zákonodárný proces“. Ten

buď „daňové poplatníky“ neochudí (a obohatí

jednoho konkrétního), nebo je přímo ochudí tím,

že jednoho obohatí.

Příklad: Úředník stavebního úřadu, který přijímá

úplatek, aby v průběhu výběrového řízení

zvýhodnil jednoho žadatele, buď tak, že zadávací

podmínky připraví „na míru“, nebo přesvědčí

kolegy ve výběrové komisi o kvalitách onoho

úplatníka. Zde může (ale nemusí) být „daňový

poplatník“ ochuzen, zejm. když úplatek vede k

„podcenění rizik“.

Příklad: Úředník stavebního úřadu, který již

opustil své místo a byl zvolen do

zastupitelstva, přijímá úplatek, aby při volbě

starosty dal svůj hlas jistému kandidátovi. Zde

není přímo ochuzen žádný daňový poplatník,

přestože je zjevné, že takový zájem o místo

starosty může obsahovat i zájem manipulovat

zakázkami.

Většinu úředníkova počínání by „veřejné mínění“

jistě neschvalovalo. Ale! Jaká je vlastně forma

úplatku? Je to zboží? Jsou to peníze? Jsou to

nehmotné výhody (ať už konkrétní nebo jen

„očekávání ekvivalentní protislužby“)? A co když

taková výhoda nemá charakter bezprostředně

osobního zisku, ale politického obchodu, který

uplácenému umožňuje realizovat věci, které jsou

„obecně prospěšné“ (a voliči je mohou ocenit

prodloužením politikova volebního období)? A co

když úředník zvýhodní žadatele jen proto, že je

jeho příbuzným, kamarádem či je mu prostě

sympatičtější než jiný? (To se mimochodem stává

velmi velmi často.)

Můžeme být spokojenější, když výsledek

výběrového řízení ovlivňují krásné nohy (nebo

prostě charisma) jednatelky, než když jej

ovlivňuje příspěvek do stranické pokladny?

Můžeme být spokojení, když většina zastupitelů

rozhodne nekompetentně, ovšem naprosto v souladu

se svým svědomím a vědomím?

Bude lepší, když poslanec X zvedne ruku pro

prezidenta Y proto, že díky tomu prosadí jednu

ze svých volebních priorit, či proto, že za to

dostane dva miliony korun, či proto, že je o tom

osobně přesvědčen, přičemž toto přesvědčení se

utváří na základě rozhovoru s manželkou a dvěma

stranickými kolegy-kamarády, či proto, že nějaký

průzkum veřejného mínění se zrovna přiklání k

onomu kandidátu Y?

Co může po téhle relativistické masáži

následovat jiného než známé liberalistické – omezme prostor ke korupci omezením státu. V privátní sféře úplatky neexistují. Čím víc přerozdělování, čím víc zákonů a podzákonů, čím víc úřadů, tím více korupce. Korupce prostě patří ke státu, stejně jako drogy k demokracii. A moje poselství – podle mé zkušenosti je korupce v ČR módní téma, které se prakticky nijak nedotýká reality. Jen se o něm hezky mluví, i když obsah pojmu se ztrácí v mlhách.

Reklama