Musím vás opravit, chystám se do Pekingu, v Tokiu tentokrát olympijské hry nebudou.
Jejda, omlouvám se, přeřekl jsem se… asi v tom bylo podvědomé přání, aby olympijské boje proběhly v zemi, která je nám poněkud bližší.
Jistě, jistě, také mám raději Japonsko, ale tentokrát budu muset do Pekingu. Myslím, že olympijská myšlenka je nepolitická. Samozřejmě, že kdybych tehdy rozhodoval o pořadatelství olympijských her, dal bych přednost jinému státu než Číně, ale to je nyní již bezpředmětné. Poletím do Pekigu podpořit evropské sportovce. Možná je to ode mně trochu staromilské, ale jedu opravdu fandit, takže mi udělá radost vítězství každého Evropana nad někým odjinud. Zaujatost zkrátka ke sportu patří. Ale prosím, nehledejte v tom nic dalšího.
Jiná věc je politická situace v Číně a její tibetské provincii. Kvůli nedávným násilným nepokojům ztratili Tibeťané podporu světové veřejnosti, ale neměli bychom být nespravedliví, nejsou to totiž Tibeťané, kdo okupuje Čínu. V Tibetu žádné disidenty v našem slova smyslu neznám, jsou to většinou mniši. Ale mám naplánováno několik setkání s disidenty čínskými. Ti bohužel podporují agresivní politiku své vlády vůči Tibetu. Trochu mě to mrzí, téma Tibetu asi budeme muset nechat stranou, abychom se nepohádali. Budeme se spíše bavit o sportu.
Děkujeme za hezká slova, mistře.