Médiím radno nevěřit, ale člověk instiktivně inklinuje k předpokladu, že „úplně si to snad nemysleli“. S tímto předpokladem, který ovšem jistě může být mylný, jsem si přečetl článek, z něhož vyjímám: „Americký prezident oznámil, že ve svém nedělním projevu na Hradčanském náměstí v Praze vyzve ke zničení všech jaderných zbraní ve světě. „Tento víkend v Praze navrhnu plán, jak dosáhnout světa bez jaderných zbraní,“ prohlásil Obama.“ Pokud opravdu vyslovil, že usiluje nikoli o redukci atomzbraní, ale o jejich likvidaci, mám obamu, že USA (a s nimi i náš svět) jsou v rukou blázna. Copak ten pan prezident si nemyslí, že světový mír je především dílem existence jaderných zbraní a jejich ne/popularity? Jistě, že se jeho záměr nesplní, ale už to, že s takovým nápadem přijde, znamená konec nadějí.
Chvílemi se mi zdá, že jsme se dostali do nové fáze existence, už nejde o řešení reálných problémů, ale o soutěž, kdo vymyslí nejzajímavější „prioritu“. Zdá se, že ty reálné problémy jsou raději potlačovány, protože jejich řešení by mělo hmatatelný dopad na nás osobně. Potřebujeme řešit jen to, co se nás přímo netýká. Bojíme se jen strašáků, něčeho z hlavy něčí, ale nepřivedou nás ke strachu doopravdická nebezpečí.“ Pláču.