Vzpomínám si docela přesně, seděl jsem tehdy na zahrádce, v pravé ruce
ještě rýč, v druhé již semínka budoucnosti – byly to fazole. Tu mi nad
hlavou přeletěla armáda velmi bojových letadel. Okamžitě jsem
dálnopisoval Svobodovi (Ludvík Svoboda, tehdejší prezident ČSSR – pozn.
red.), o dvě sekundy později mi volal, že je to okupace a že s ní
nesouhlasí. Hned jsem se vyzbrojil a běžel do polí. Postřílel jsem
desítky sovětských a východoněmeckých vojáků. S trochou nadsázky se dá
říct, že u Ostravy jsem tehdy vyhrál malou bitvu s praporem polských
okupantů. Byly to stovky lidských životů, které jsem musel ukončit. Mnozí
to tehdy brali jakože přeháním, že bojovat je třeba, ale jen tak plakáty,
postáváním v ulicích a fotografováním sovětských tanků. Je pravda, že
jsem pár fotografií tehdy také udělal, třeba na Karláku s podplukovníkem
Lotkinem to byla nádherná série, která vyšla dokonce na titulce v říjnovém Playboyi 68.
• Jak jste reagoval na jednání v Čierne nad Tisou a zejména na Moskevský
protokol?
Tak zlobil jsem se velmi, uspořádal jsem jeden z prvních protestů –
několik minut před tím, než Jožka Smrkovský podepsal. Myslím, že díky
tomu se nakonec rozmyslel a nepodepsal. Tehdy jsem změnil dějiny, smím-li
to tak říci. Ale obecně už to šlo k šípku. Když jsem nahlédl zoufalost
situace, nabídl jsem spolupráci druhé straně a pro sověty jsem subdodavatelsky zajišťoval
okupaci Karlovarska. Bylo to mimochodem moc pěkná práce, vypil jsem litry
minerální vody! Také jsme založili tradici kolonádních koncertů. Málo se
ví, že v září 68 hráli ve Varech dokonce Beatles. On John Winston Lennon měl
dost vyhraněný názor na Sovětský svaz a okupaci obecně velmi miloval.
Pouštěl mi tehdy Back In The USSR a vysvětloval mi, že to je
alegorie čehosi velkého a významného.
• Děkujeme za pěkná slova, Mistře!