Je to přesně pravda. Jezdívám přečasto do městečka Lednice. Je to na jihu
země, které se říká Morava. Pěkné místo. Doporučuji.
• Jistě jste neodjel bez nápadu, bez námětu, bez poznámky…
Je to přesně pravda. Začasté bývá těžko vybrat, který pocit neboli podnět
byl nejsilnější, tentokrát však jsem přijel s jinou – jeden pocit
převládl mocně. Poprvé tak silně jsem si uvědomil, že celý ten překrásný
zámecký a parkový areál chátrá. Když jsem chátrání pozoroval v 80.
letech, patřilo to k běžnosti našeho světa, v 90. letech se dalo říkat,
že na tento objekt se „ještě nedostalo“, ale situace je stále stejná.
Zámek se neustále opravuje, stále dokola se opravuje hlavní budova.
Všechno kolem se nevesele rozpadá. Investice jsou zjevné, ale přesto tu
všechno chátrá. Jen ty cestičky v parku – mají být vysypané kamínky, ale
skoro všude chodíme po hlíně. Ukázkový příklad toho, jak stát neumí být
dobrým vlastníkem. Prostě to nejde. Vždyť celý rozpočet Národního
památkového ústavu na rok 2007 nedosáhl ani miliardy korun, přičemž jen
lednický areál by potřeboval víc než miliardu. Rozumný stát by se zámku
zbavil, protože místo daňového zisku jen daňové odvody odnáší.
Nejlogičtější by bylo ukradený zámek vrátit rodině původních majitelů.
Bylo by krásné, kdyby vznikla mnohohlasá petice zástupců obcí, osobností,
i „prostých občanů“ s názvem: Dejme věci do pořádku. Neboť zrovna tady to
jde. Nic jiného Lednici a další podobné objekty nezachrání. Rozumná
řešení jsou nám však krutě vzdálená.
• Snad je právě tohle tím, co nazýváme „dědictvím komunismu“.
Laciné, ale pravdivé.
• Děkujeme za krásná slova, Mistře.