Chlupáči nejsou v módě, už je to prostě tak. Začal jsem s holením podpaží v roce 2002, to byl rok, kdy vyholování ohanbí už pomalu překračovalo sféru BDSM a přestávalo být příznačné pro sexuální experimentátorství. Podobně vyholování popaží v tom roce, alespoň podle zjištění Eurosatu, přestalo být doménou pěstěných mužů a postoupilo do majoritní populace. Tak jsem se pokusil stát průměrným i já. V tomhle dlouho udávaly trend ženy. Pamětníci si jistě vzpomenou na ženy s ochlupených podpažím, dnes už to prakticky nevidíte. Totéž nastane do pěti let s mužskou populací. Se zhruba dvacetiletým zpožděním nastupuje tentýž trend v oblasti ohanbí. Tady se mi ovšem zdá, že u mužů nastanou větší problémy, ale jistě je překonají. V případě depilací dalších částí mužského těla si tím ovšem jistý nejsem. Existují lidé, kteří mají chlupy prakticky na celé přední části těla, u nich nelze hladkost pokožky vyžadovat, ale snad kosmetický průmysl pokročí natolik, že se chlupů zbaví i tito lidé-chlupáči.
• Když mluvíte o průmyslu… jaký podíl na těchto trendech má slavná kosmetická lobby?
Málo se to ví, ale kosmetici byli původně proti depilacím. Vzato z krátkodobého pohledu, měli pravdu – množství spotřebovaného antiperspirantu u vyholených je výrazně nižší, a nezachrání to ani vyšší spotřeba v oblasti holicích strojků. Nicméně z dlohodobého hlediska kosmetikům nakonec depilační móda pomohla, neboť obrací člověka ke zvýšené péči o vlastní tělo, takže zisky kosmetiků rostou. Mnohem progresivnější tu byl průmysl pornografický, původně šli do vyholování kvůli lepšímu snímání neochlupeného těla. A tím, jak se holomóda rozšířila, mezi konzumenty pornografie nastala rychlá antikvace veškeré starší pornoprodukce. To dalo pornografickému průmyslu silný hýbný moment, začaly se točit remake všech starších věcí. Zlatá devadesátá léta.
• Děkujeme za hezká slova, Mistře.